Přednáška prof. Korejse pro varhaníky a sbormistry o liturgii
Diecézní pastorační středisko Litoměřice
(http://www.pastoracni-ltm.cz)
Liturgie - prof. Bohuslav Korejs
Varhaníci a sbormistři
Přednáška pana profesora Bohuslava Korejse - regenschori chrámu Matky Boží před Týnem v Praze
I. setkání varhaníků – Most 16. února 2002
LITURGIE = bohoslužba
Varhaník by měl nejenom umět dobře hrát, ale měl by mít alespoň nejzákladnější
znalosti liturgie.
Rozeznáváme 4 základní druhy varhaníků:
1. umí hrát, ale nerozumí liturgii;
2. rozumí liturgii, ale špatně hraje;
3. špatně hraje, ani nerozumí liturgii (stav otřesný);
4. dobře hraje i liturgii rozumí (stav ideální).
Nepostradatelné pomůcky každého varhaníka:
1. Liturgický kalendář příslušného roku (asi doma i na kůru);
2. Český misál pro neděle… (Česká katolická Charita);
3. Lekcionář (6 dílů, 7 knih);
4. Mešní řád s modlitbami nad dary a s prefacemi.
Liturgický rok
Advent (Dvě části! Od 1. neděle dále a od 17.12. do vánoc).
Vánoční doba – nestejně dlouhá – do neděle po 6. lednu.
Doba postní – od Popeleční středy – 6 neděl.
Svatý týden
Doba velikonoční – 7 velikonočních nedělí.
Seslání Ducha svatého (8. neděle).
Liturgické mezidobí až do soboty před 1. nedělí adventní.
Stupnice liturgického slavení
Slavnosti
Neděle a svátky Páně,
svátky Panny Marie, andělů a svatých,
památky svatých (závazné);
ferie (všední dny), památky nezávazné.
Aleluja by se mělo zpívat po celý rok, ale vynechává se po celý půst!!
(až do Velikonoční vigilie).
VARHANÍK
a) měl by umět hrát (příležitostí ke zdokonalení přibývá);
b) měl by dokázat „sestrojit“ předehru s kadencí;
c) měl by umět doprovodit lidovou píseň v přijatelné výši a v předepsaném rytmu i
v neuspávajícím tempu!
d) měl by umět v mezihrách rozlišovat jednotlivé doby liturgického roku způsobem
hraní i registrací;
e) měl by umět samostatně písně harmonizovat (ideál) nebo dokonale hrát z předlohy;
f) měl by se vyznat v určování modů (ve starých tzv. církevních tóninách, aby třeba
starobylou píseň Kristus příklad pokory nehrál v C Dur, neboť to je píseň frygická a
měla by být i frygicky harmonizovaná).
g) Doprovod písně – příliš silný je protivný, příliš slabý je zbytečný.
h) Síla doprovodu dle počtu zpívajících. To znamená, že se síla doprovodu ve všední
den bude podstatně lišit od síly, kterou doprovázíme shromáždění v neděli.
i) Doprovod odpovědi resp. žalmu silou, jakou doprovázíme píseň, doprovod
psalmodie vždy tím nejslabším rejstříkem. Totéž platí i pro doprovod litanií.
j) Frázování – odsazování frází. Nelze hrát celou sloku bez odsazení fráze. Druhý
extrém je, když varhaník odsazuje u každé taktové čáry a píseň tak zcela „rozsápe“.
Příklad: K oltáři Páně (odsazení) plni touhy spějme (odsazení). Fráze hudební sleduje i celek textový, proto: K oltáři Páně plni touhy spějme, (teprve zde je odsazení, které ovšem nesmí se stát pauzou).
Nebo: Ejhle oltář… kterou po ti (odsazení) síc let s jasnou tváří… svatých Cyri
(odsazení) la a Metoděje…
V kancionálech jsou oddechy vyznačeny; je nutné, aby varhaníci se těmito předlohami řídili.
k) Zachovávání lichých i sudých taktů. Je muzikální přesně zachovávat takt, ať je
jakýkoli. Z dechových cézur se nesmějí stávat pauzy v trvání třeba čtvrťové noty.
Píseň: Jezu Kriste, štědrý kněže… je v lichém taktu, musí být i tak hrána.
Píseň: Ó srdce Páně, archo naší spásy… má v melodii k přijímání předepsaný takt
čtyřdobý. Přesto, že má naprosto pravidelné metrum, ještě jsem neslyšel její šestý takt, aby byl zahrán i zazpíván se šestnáctinovými notami, jak je předepsán.
V písních, kterou jsou proložené pauzami, se často chybuje tím, že se pauzy krátí.
Viz píseň: Narodil se Kristus Pán. Ta má ve čtvrtém a osmém taktu na třetí a čtvrté doby pauzy. Netrpěliví varhaníci po zkrácených pauzách přicházejí s pátým a devátým taktem dřív.
http://www.pastoracni-ltm.cz/10.9.2010