Zpěv před evangeliem-aleluja, nebo píseň?
Zpěv před evangeliem-aleluja, nebo píseň?
V pokoncilní liturgii se nikdo nepozastavuje nad tím, že po prvním čtení následuje responsoriální žalm. Zvykli jsme si brát jej jako naprostou samozřejmost a nikdo neuvažuje nad tím, že by to mělo být jinak. Mešní zpěvy nám to dávají téměř „po lopatě“ a zcela správně je zde odpověď uvedena jako Zpěv po prvním čtení, To je naprosto v pořádku.
Naproti tomu se, bohužel, rozšířil nehezký zlozvyk, že ačkoli se jedná o zpěv, ve většině případů se žalm pouze recituje, což je velká chyba. Vzniká tím de facto další čtení. Považuji to za pohodlnost a ignorování přípravy na bohoslužbu. Mnohokrát jsem slyšel námitku, že by stejně nikdo neodpovídal. Je to výmluva. Odpověď k žalmu se vkládá většinou po dvou verších jednotlivého žalmu. Pro ty, kteří se vymlouvají, že by nikdo neodpovídal, dávám řešení. Sám např. při svatbě nebo pohřbu právě z tohoto důvodu volím nouzové řešení: zazpívám odpověď, poté všechny verše žalmu jako celek a nakonec opět odpověď. Responsoriální žalm je zpěv retrospektivní, který vlastně medituje nad textem přečteného čtení. Proto si zaslouží svědomitou přípravu.
Daleko větším problémem je Zpěv před evangeliem. Zde se většinou setkáváme se skutečností, že se zazpívá sloka písně. Není to sice ideální, ale pohodlné. Na rozdíl od žalmu po prvním čtení se v alelujovém zpěvu jedná o zpěv anticipační, který nás připravuje a navozuje myšlenku evangelia, kterému budeme naslouchat. Pokyny k Římskému misálu hovoří jasně: na prvním místě je zpěv aleluja, teprve v druhé řadě se připouští „jiný vhodný zpěv“. Alelujový zpěv se zásadně zpívá. Pokud jej nelze zpívat, může se vynechat. Nikdy se však nerecituje!!
Většinou se místo alelujového zpěvu zpívá sloka písně. Tuto sloku uvádějí jak Mešní zpěvy, tak i Kancionál. Je to ještě pozůstatek předkoncilního způsobu, kdy celebrant potichu recitoval text graduale a lid zpíval sloku písně.
Ještě se v této souvislosti zmíním o jedné výjimce: tou je postní doba. Víme, že od Popeleční středy do velikonoční vigilie se ve všech textech aleluja vynechává. Místo aleluja vkládáme text „Chvála tobě, Kriste...“, nebo stačí jen samotný verš.
Při této příležitosti bych se ještě zmínil o nedávném přenosu televize Noe. (Ta však za to nemůže!) Dne 8. dubna vysílala Noe přímý přenos pohřbu našeho významného salesiána P. Václava Filipce, který zemřel ve věku 91 let. Tento odchovanec kardinála Trochty udělal pro salesiánskou rodinu opravdu mnoho.
Pohřební liturgii celebroval náš biskup František Václav Lobkowicz. Zpíval salesiánský sbor z Havířova, který má slušný repertoár. Sbormistrem tohoto sboru je magistr teologie a jáhen, zkušený muzikant, žádný zajíc. Moje zklamání přišlo hned na začátku. Místo introitu „Věčné odpočinutí“ nebo „Protože věříme, že Ježíš umřel a vstal z mrtvých“ zazněl zpěv postní písně č. 301. Budiž, i když to nepovažuji za nejvhodnější. Daleko větší šok přišel při přijímání. Kromě vhodného Franckova Panis angelicus bylo druhou skladbou, kterou neznám, aleluja. To aleluja se tam opakovalo pořád dokola. Celkový dojem z pohřbu byl pro mne velkým zklamáním. Co si o takové liturgii má myslet třeba prostý venkovský varhaník-samouk, když magistr teologie a jáhen neví, že se v postní době aleluja nezpívá. Pane magistře, promiňte, že si dovoluji vás kritizovat, ale o absenci aleluja v postě ví každý ministrant.
Jan Marek
/z časopisu Varhaník, č. 3, r. 2011/